Rosane

Ahoj! Jsem Rosane - brazilská lady. Chci následovat Ježíše a naplnit své životní poslání. Poté co jsem uslyšela Boží volání, připojila jsem se k organizaci s názvem YWAM (Mládež s posláním). Prostřednictvím této organizace, ve spolupráci s místními sbory (církvemi), jsem pracovala v chudinských čtvrtích a v sirotčincích. Později jsem odešla do Rumunska a 4 a půl roku jsem pracovala s opuštěnými dětmi a službě pro-life (ochrana nenarozených dětí). Tady v České republice je součástí mé práce nejprve se naučit jazyk. Také jednou týdně pomáhám ve službě dětem v Teen Challenge. Jsem součástí týmu s názvem "světlo do tmy", který chodí v pátek v noci do Pražských ulic, kde se modlíme a sdílíme evangelium s každým, kdo chce poslouchat.

Jak to všechno začalo?
Vyrůstala jsem v dobré rodině. Neznali jsme, Ježíše jako svého Spasitele, ale byli jsme velmi náboženští (v Brazílii máme hodně náboženského synkretismu). Jednoho dne se můj prostřední bratr modlil: "Bože, viděl jsem hodně různých náboženství, řekni mi prosím, kde je pravda, a já se tím budu řídit." V tomtéž týdnu mu někdo dal bibli, on jí začal číst a on porozuměl pravdě. Pochopil, že Ježíš je cestou k Bohu a začal ho následovat a připojil se k církvi. Modlil se za naši rodinu a jeden po druhém jsme (každý ve svém čase) poznali Ježíše.
V mém případě to bylo ve věku 22 let. Byla jsem na univerzitě a pracovala jsem na částečný úvazek v nemocnici. Byla jsem tak pyšná na své náboženství, že jsem nedala svému bratru žádnou příležitost, aby se mnou mohl mluvit o Ježíši. Vždycky jsem mu řekla: "Máš své vlastní náboženství." Nevěřila jsem tomu, že by bible byla napsaná lidmi a byla jsem spokojená se svým náboženstvím. On mi však řekl: "Rosane, to není o náboženství. Ježíš je skutečný, můžu s ním mluvit a On mluví se mnou." Bylo to něco, co se opravdu pohnulo, ale pořád jsem ho ještě nechtěla poslouchat.
Jednoho dne začala v nemocnici pracovat Marie a staly jsme se dobrými přáteli. Jednou v neděli mě pozvala na oběd se svou rodinou. Šla jsem tam a před obědem se mnou mluvil její bratr a sdílel se mnou evangelium. Zeptal se mě, jestli bych chtěla přijmout Ježíše jako svého Spasitele, tak jsem se rozhodla, že ano, protože jsem si myslela: "Jsme jen malá skupina lidí, nikdo to neuvidí, a já nechci být nezdvořilá." Tak jsem řekla ano. Bratr Marie se za mne modlil a já jsem se začala cítit velmi nepříjemně ohledně mého rozhodnutí. Když jsem byla na cestě zpátky domů, přemýšlela o všem, co se stalo, uslyšela jsem Ježíšův hlas: "Viděl jsem, co jsi udělala, byl jsem tam a slyšel jsem, když jsi řekla, že mě chceš ve svém životě." Nic jsem mu v tu chvíli neřekla, ale jednou v noci, o několik dní později, jsem se modlila: "Ježíši, já vím, že křesťané jsou jiní. Nemůžu změnit svůj život z mé vlastní síly, ale vím, že ty ho můžeš změnit, udělej to, prosím." A On to opravdu udělal. Začala jsem si číst bibli, věřit jí a naslouchala jsem jeho hlasu skrze ní. Zatoužila jsem chodit do sboru (církve), modlit se, nechat se pokřtít...
Tato neděle byla nejdůležitějším dnem mého života. Dnem, kdy jsem poprvé naslouchala hlasu Ježíše a rozhodla se ho následovat. Ježíš řekl: "Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, a ony mne následují." (Jan 10:27)