Radim

Jmenuji se Radim a chtěl bych se s Vámi podělit o svůj životní příběh. Narodil jsem se v roce 1968, měsíc před okupací armádami Varšavské smlouvy a vyrůstal jako většina normalizačních dětí v ateistické rodině. Moji rodiče mě vychovali, jak jen nejlépe mohli a jsem jim za to vděčný. Přesto mi ale nemohli zprostředkovat víru v Boha. Když jsem se narodil, vážně jsem onemocněl a lékaři nedávali mým rodičům moc naděje. Museli mě operovat a jejich prognóza nebyla příliš optimistická. Říkali, že budu mentálně postižený mrzák. Přesto se stal zázrak, operace se podařila a díky Bohu a obětavé péči mé maminky se dnes hýbu a chodím i myslím. Můj dědeček pochopil, že to, že jsem přežil, je zázrak od Boha a rozhodl se nechat mě pokřtít. Přesto ale mě ke křesťanské víře nikdo nevedl. Když jsem se po gymnáziu nedostal na univerzitu, šel jsem pracovat nejdříve do chemické laboratoře a pak do propagace jako pomocný dělník. Tam začalo mé hledání Boha. Psal se rok 1987. Pamatuji si na rozhovory s jedním kolegou o náboženství, filozofii, poezii a malířství. Zdeněk Janošec Benda je dnes známý ostravský malíř. Tehdy jsem od něj dostal obraz hlavu Krista. Později jsem si koupil i Bibli a aniž bych všemu rozuměl, občas jsem ji otevřel..
O tom, jak se stát skutečným křesťanem, jsem ale nevěděl nic. Začal jsem věřit, že Bůh je, ale muselo uplynout ještě hodně let, než se můj život změnil. To přišlo až v roce 1995. Tehdy jeden můj kamarád Petr, student historie a agnostik, prožil skutečné obrácení. Oba jsme tehdy spolu vystudovali a pracovali v jedné charitní škole. Petr mi vyprávěl o svém setkání s Ježíšem. Já jako náboženský člověk jsem z toho měl trochu strach, myslel jsem, že je v nějaké sektě. Petr mě a moji kolegyni, která dělala jógu a léčitelství, pozval do církve. Ona uvěřila, nechala jógy a léčitelství.
Musím teď něco říct o svém niterném životě. Chtěl jsem najít velkou, opravdovou lásku, ale většina spolužaček a kamarádek, o které jsem usiloval, se mi vysmála. V knize Sto roků samoty se jeden z rodu Buendíů stane zlatníkem, protože chce naplnit svůj život smyslem a já jsem začal psát, malovat, stýkat se s umělci z undergroundu. Pro to jsem žil. Začal jsem kouřit a trochu pít. Pak se objevila Helena, učitelka z Prahy. Zamiloval jsem se do ní a ona do mne. Byl tu jeden problém. Byla vdaná a měla dvě děti. Když jsem ale četl Bibli, Bůh mi jasně ukázal, že je to hřích. Nechtěl jsem to poslouchat, odhodil Bibli a utekl do hospody. Pokaždé , když jsem Bibli otevřel, se mi vybavila slova: "Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží." Jako by ta slova vyskočila z knihy a zapíchla se mi do mozku. Ve svém srdci jsem s tím bojoval, chtěl jsem najít kompromis. Jednou večer jsem to vzdal. Zavřel jsem se na záchod... a řekl Bohu, s čím bojuji. Najednou jsem uviděl sebe pod křížem, němž visí Ježíš Kristus a jeho krev jako by mě pokropila, a veliký balík všeho toho, co mi tížilo mysl ustřihly velké nůžky a jakási síla mě zdvihla a přitáhla blíž ke kříži. Moc jsem nerozuměl, co to znamená, ale Petr mi vysvětlil, že jsem prožil obrácení.
Vztah s Helenou jsem ukončil, i když to bylo hodně bolestivé. Ale Bůh uzdravuje ty, kdo jsou zranění v srdci, a co víc, dal mi úžasnou manželku. Přestal jsem kouřit a pít. Přestal jsem se tolik zabývat sám sebou. Do mého života přišel pokoj a radost. V roce 2004 jsem potkal svou manželku Renatu a jsme spolu velice šťastní. Pracuji jako učitel češtiny pro cizince.